Prázdniny mají za sebou první týden a řada z nás se rozjela nejen k moři, ale také do české přírody, do lesů a hor… Už dávno totiž neplatí, že dovolenou v Čechách tráví ti, co si zahraniční nemohou dovolit. Pobyt v česko-moravské přírodě láká rodiny s dětmi, ale také cyklisty nebo milovníky pěší turistiky. Jedním z oblíbených míst naší republiky je Šumava.
Poslední roky se ovšem o šumavské přírodě, respektive jejích lesích zrovna pozitivně nemluví. Turisté sice vnímají mediální rozpory kolem kůrovce a vysychání lesů, slyšeli nebo si přečetli o takzvané šumavské divočině, nicméně málokdo je tak znalý, aby dokázal správně posoudit, o co vlastně v souvislosti s problematikou lesů jde. A jak se ukázalo, nejspíš to neví ani kompetentní. Alespoň tomu nasvědčuje článek Tomáše Jirsy, senátora za Jižní Čechy: V minulém volebním období ministr Richard Brabec proti vůli Senátu i prezidenta protlačil Poslaneckou sněmovnou zákon o Šumavě (novela 114/92). Tato novela, která vyhověla požadavkům militantních ekologistických organizací, určuje nadpoloviční výměru národního parku do tzv. bezzásahovosti či divočiny.
Nejen plénum Senátu, ale i Svaz šumavských obcí a Jihočeský a Plzeňský kraj varovaly ministra, že další rozšiřování bezzásahových území povede k dalšímu vysychání Šumavy. Bohužel, ministr Brabec tyto výhrady nevyslyšel a ve svých dogmatech setrvává. V rozhovoru pro Právo 6. 2. 2018 ministr Brabec říká: „Ještě na počátku minulého století byla například Šumava nasáklá vodou, taková velká houba, která vodu postupně uvolňovala do krajiny. Dnes slatě, kde byste ještě před deseti lety zapadl, přejdete v keckách. Rychlost vysušování naší země, nejen Šumavy je dramatická.“ Ministr má pravdu v tom, že Šumava byla jako houba celé minulé století. Bylo to výsledkem lesnického hospodaření, kde bylo 90 procent lesů vzrostlých, starobylých a neproředěných, a tedy s plnou retenční schopností. Takové lesy byly onou houbou.
Až se vznikem NP Šumava se stav postupně mění. Od roku 1998 narůstá podíl lesů, které mají sníženou vodohospodářskou funkci. Po roce 2007, pod tlakem nevládních ekologistických organizací a za rozhodování ministra Bursíka, těchto lesů výrazně přibývá až po dnešní stav, kdy je ve státních lesích NP Šumava 54 % lesů suchých, vykácených v důsledku kůrovcových kalamit a lesů proředěných – to je lesů zcela nebo částečně neplnících vodohospodářskou a klimatickou funkci. Od roku 2014 jsou prováděny úmyslné těžby tzv. probírky s variabilní intenzitou. Tím se úmyslně proředily stovky hektarů lesů pod zákonnou mez, tj. snížením zakmenění (hustota porostů) pod sedm desetin plného zakmenění v porostech mladších osmdesáti let. Ministr Brabec také v kontextu způsobů, jak reagovat na sucho, říká: „Lesy čelí kalamitě, takže se musíme vrátit k listnáčům.“
A jaká je skutečnost? V lesích pod Ministerstvem zemědělství návrat k listnáčům dávno probíhá a vlastníci jsou povinni dle lesního zákona od r. 1994 obnovovat lesy s podílem listnáčů 25 až 30 procent, v Lesích České republiky sázejí listnáče v podílu přes 40 procent. Ministr Brabec tedy vyzývá k něčemu, co dávno probíhá. Měl by se však polepšit v lesích, které spadají pod státní správu MŽP. Například Správa NP Šumava neplní ani výše uvedenou novelu zákona 114/92 v tom, že neusiluje o obnovu přirozených lesů tak, aby tam byl podíl buku, jedle a smrku podle stanovištních map přirozené skladby. Podle příkazu ředitele je zakázáno obnovovat lesy (tj. sázet a ochraňovat) k docílení určitého podílu dřevin na rozloze 23 411 ha (zdroj web NPŠ) z celé rozlohy 49 000 ha státních lesů.
Na uvedené ploše pak vznikají stejnověké smrkové monokultury bez jedle a listnáčů. „Na Šumavě v národním parku jsou bezzásahové zóny a zde je vidět, že si zde příroda vede skvěle. Dřevo se odkorní, nechá se tam, zetlí a to je ideální prostředí pro semenáčky,“ chválí si ministr jím prosazenou bezzásahovost. Pan ministr by měl doplnit, kdy a kde je v bezzásahových zónách povoleno kácet a odkorňovat, protože to je samozřejmě protimluv. Ponechávat pokácené dřevo k zetlení je ostatně dogma, kterého se ministerstvo i správa parku zcela křečovitě drží. Argumentují fotkami se semenáčky v řádku a říkají, jak si to příroda zařídí. Stává se to však zcela výjimečně, a to na dřevě v hustém lese, kde je vlhkost. Dřevo ležící na slunci je vhodné leda k opalování turistů, což všichni návštěvníci Šumavy vidí. Ministr by si měl přiznat, že Šumava vysychá, protože ztratila tisíce hektarů vzrostlého lesa, který zadržel dešťovou vodu v jehlicích a kořenech, vyčesával až stovky mm vody tzv. horizontálními srážkami za rok a hlavně chladil hřebeny Šumavy.
Uschlé porosty a holiny se přehřívají a od nich se ohřívá vzduch, který odnáší vodní páru vysoko do atmosféry. Voda se nevrací zpět ve formě mlhy, drobných srážek a vysušuje se krajina okolo. Nízké porosty, které se v některých lokalitách obnovily, nemohou nahradit vysoký vzrostlý les. Přízemní porosty se přehřívají a ohřátý vzduch stoupá vzhůru a odnáší vodu i z širokého okolí. Šumava opravdu až děsivě vysychá. A k této katastrofě ministr Brabec přispěl vrchovatým podílem.
